Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 2. měsíc s námi

V době kdy jsem sama díky pandemii byla bez práce už několik měsíců a zvládala jsem to pořízením si mini botanické zahrady (cca 30 rostlin) a péčí o ně. Jsem současně dospěla k závěru, že není lepší doba než právě nyní (kdy jsem často doma) abychom si s Petrem pořídili pejska. On o tom stejně mluvil už dávno. Hned jsem pomyslela na adopci z útulku, protože mi nic jiného ani smysl nedávalo a stále nedává. A tak jsem začali projíždět stránky útulků a vyhlížet psy, které nás zaujmou. Před dvěma měsíci jsme se jeli na Bejlíka podívat a při druhé návštěvě ho adoptovali.

Nikdy předtím jsme se nesetkali s týraným, bitým a nesocializovaným psem a už vůbec nás nenapadlo, že si takového pejska nevědomky vybereme jako našeho vůbec prvního psa. A aby tohho nebylo málo, tak se o jeho historii dozvíme, až po jeho adopci! Kdyby nám v útulku Bouchalka o jeho minulosti řekli, tak bychom si ho nevzali, protože bychom se pochopitelně báli, že to nemáme šanci zvládnout. Po prvním třech týdnech jsme to však nevzdali a tak si o naší cestě s Bejlíkem můžete přečíst na pokračování.

V tomto článku se dozvíte, na jakých problémech jsme pracovali (pracovat budeme i nadále) a kam jsme se s nimi během druhého měsíce posunuli. Trénujeme s ním během procházek a navíc trénujeme 1-3 hodiny téměř každý den doma. Pracujeme na poslouchání povelů a na odbourávání strachů. Trénink rozkládáme do celého dne.

Co se týče nadcházející zimy. Přes léto jsme chodili na kratší procházku ráno a večer (min. 30min) a přes den jsme šli na min. 1,5 hod. Proto máme v plánu Bejlíkovi pořídit na zimu batůžek, aby měl dostatek aktivity a měl možnost vhodným způsobem vydat energii, i když například během odpoledne půjdeme na kratší procházku.

Aktuality z našeho života s Bejlíkem najdete na Bejlíkově insta: Terapie psího satana

 

 

 

Úspěchy našeho čerstvě adoptovaného pejska Bailyho – po 1. měsíci s námi

 

1. Důvěra
Když jsme Bejlíka přijeli poprvé navštívit, tak byl po dvou týdnech kdy byl zavřený v útulku poprvé venku. Takže byl přirozeně nadšený, že se dostal ven. Nás si nijak moc nevšímal, prostě si jen užíval pohyb venku. Opatrně jsme zkoušeli jestli se nechá pohladit a pohladit se nechal, když jsme mu dávali ňaminky.

Po tom, co jsme si Bejlíka přivezli jsme aplikovali a stále aplikujeme tyto zásady hlazení:
– nesaháme na něj, když na nás nekouká
– nadměrně na něj nesaháme – nevisíme na něm a necháváme mu volný prostor k zabydlení (první týden jsme mu radši hodili ňamku, když jsme šli okolo, než abychom na něj sahali)
– hladíme ho pomalými a dlouhými tahy – žádné rychlé drbání nebo lechtání nebo objímaní apod.
– na začátku jsme mu preventivně nesahali přímo na hlavu – je vidět, že po měsíci si na nás zvykl a lekne se jen výjimečně např.: při rychlém pohybu nebo když má přivřené oči
– přistupujeme více z boku a z jeho výšky – nenakláníme se nad něj

 

Vedle výše popsaných zásad nám v budování důvěry nepochybně hodně pomohly samotné procházky, jídlo a hra. První měsíc jsme mu dávali jídlo 3x denně, protože potřeboval přibrat. Při tréninku odměňujeme převážně ňamkami a z her nejvíce pomohla hra na hledání ňamek a hra s tenisákem. To vše nám v budování důvěry pomohlo hodně, protože si začal uvědomovat, že od nás kromě ňamek, procházek a her přichází i další dobrý věci – jako pravidelné jídlo.
Každým dnem (obzvlášť v posledních dvou týdnech) bylo vidět, že se u nás víc a víc uvolnil a přestal být tak ostražitý. Čím dál častěji se ze sedu, klubíčka nebo lehu rozvalí na bok, když k němu přijdeme – aby nám dal znamení, že ho můžeme mazlit a hladit.

 

2. měsíc update:
Na začátku druhého měsíce začal Bejlík místo ležení na pohovce vedle nás opatrně lézt přímo k nám do klína. Buď si lehne na kolena nebo ze sebe udělá šálu a lehne si nám přímo na trup.Vždycky než  to udělá se nám dlouze zadívá do očí a čeká na pozvání. Což mi osobně přijde opravdu roztomilé.

Při žádné hře nebo v žádné jiné okolnosti ani jednoho z nás nikdy úmyslně nekousl, když na nás někdy omylem dal lehce zuby (při hře nebo v rámci nadšení, že jde na procházku a snahy kousat vodítko), tak jsem všechno pustili a otočili se k němu zády. Když jsem mu musela vytáhnout zaseklou větvičku z tlamy a poprvé jsem se mu musela odvážit sáhnout do tlamy jsem zjistila, že chápe že mu chci pomoci.

 

 

 

 

2. Váha a srst
Před několika měsíci byl nějakou dobu adoptovaný. Do útulku ho vrátili vyhublého a se záplavou problémů (agrese vůči nábytku, lidem apod.) Za dobu, co je s námi přibral 2,2 kg a už tolik nejezdíme po žebrech a páteři, když ho hladíme. I díky tomu, co my vidíme doma si uvědomujeme, že výše uvedené problémy (agrese) nemusí nutně znamenat, že je problém u psa. Ale spíše u minulých páníčků, kteří se pejskovi třeba nedokázali věnovat, tak jak to bylo zapotřebí. Například pomocí se zvládáním stresu z adopce, tréninkem povelů, pozitivním podmiňováním apod.

Veterinář nám doporučil, aby Bejlík přibral 3-4kg. Což se ukázalo jako skvělý nápad i proto, že se nám dokázal dostat jak z obojku, tak i ze dvou postrojů. Což jsme vyřešili horolezeckými karabinami, které spojují obojek a postroj. Na karabinách má při procházkách připevněnou i svojí skládací misku.
Bejlíkovi trvalo asi 3 týdny, než začal žrát své suché žrádlo bez dalších dochucovadel typu: bílý jogurt, burákové máslo, kapsičky nebo paštiky pro psy apod. Stále mu do žrádla přidávám 3-4 kousky jeho voňavých mlsek a kápnu mu tam teplou vodu – zamíchám a nechám cca 1-2 min odstát, aby se to rozvonělo. Aby Bejlík doplnil potřebné minerály a jiné stopové látky, tak mu do granulí navíc jednou denně přidávám pár kapek lněného, lososového nebo konopného oleje pro psy. Je to jako u lidí – zdravá strava = zdravé tělo, zdravá mysl, méně patologického stresu a tedy celkově lepší fyzické a duševní zdraví.

 

2. měsíc – update:
Jídlo jsme Bejlíkovi začali odměřovat, aby neustále nepřibíral a neprožral se až k obezitě. Ráno po procházce dostává v kuchyni zmražený Kong naplněný jeho granulemi s 3-4 kouskama ňamek (zvykáme ho na to, protože tam bude když budeme v budoucnu oba v práci) – obvykle mu to zabere asi 40min. Během dne trénujeme s různými mňamkami (většina z nich jsou čisté maso – jedna ingredience bez nadbytečných příměsí po kterých by nadměrně přibíral), večer dostává granule s olejem a trochou teplé vody do zpomalovací misky, což mu zabere max. 4min. Tady je dobře vidět užitečnost Konga, díky kterému do sebe jídlo nemůže hodit tak rychle jako z misky.
Extrémní rychlost jezení je pochopitelná vzhledem k jeho minulosti. V  rámci zanedbávání původními majiteli žil na pozemku bez jídla, pití a přístřešku. Živil se zbytkami, které mu kolemjdoucí hodili a pravděpodobně myšmi, které se snaží ze zvyku lovit i teď. Proto má z obou stran zalepený košík.

Bejlík stále neuvěřitelně pelichá – mění srst. V útulku byl v nezatepleném kotci, takže měl zimní srst. Takové tvrdé a husté chlupy, které teď když je v teple po chomáčích vypadávají. Máme z něj úplně bílou podlahu. Vyčesáváme ho 2-3x denně.

 

 

 

 

Takhle nás Bejlík budí. A když to nezabere, tak na nás klidně skočí. 🙂

 

 

3. Déšť
Bejlík byl v útulku asi tři roky a během deště je nikdy na procházky nepouštěli. Trvalo to pár dní, než si na něj zase zvykl a nebál se když na něj při procházce pršelo.

 

2. měsíc update:
Během srpna jsme s Bejlíkem byli vystaveni pouze letnímu dešti, nyní na podzim se ukazuje jak déšť nesnáší, je mu nepříjemnej, bojí se a hledá přístřešek. Což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděla že v rámci zanedbávání původními majiteli žil na pozemku bez jídla, pití a přístřešku. Živil se zbytkami, které mu kolemjdoucí hodili a pravděpodobně myšmi, které se snaží ze zvyku lovit i teď. Proto má z obou stran zalepený košík.

 

 

 

4. Socializace se psy – vrčení, štěkání na vybrané jiné psy
Na vybrané psy vrčí, štěká a vrhá se (ať je vidí z 10m, tak ze 3m). Což nám trenérka vysvětluje tím, že i díky tomu že byl v útulku na izolaci a jeho minulosti nemá vyvinuté sociální dovednosti a agresivitou se snaží přitáhnout pozornost nebo reaguje na to, že se jich v podstatě bojí. Zajímavé je, že většina psů na které vyjíždí si ho absolutně nevšímá.. Někteří psy jsou na vodítku a štěkají na něj a někteří jsou bez vodítka a blíží se k nám velkou rychlostí. Poslední dvě skupiny psů ho podle všeho stresují nejvíc.

Přes polovinu psů, které potkáváme tvoří psi, kterých si Bejlík nevšímá, ale stejně s ním cvičení děláme. Pak je několik psů se kterými nemá vůbec žádný problém, neignoruje je a kamarádí se s nimi.
Z původních 5% bych řekla, že jsme se dostali na 40%, kdy je schopen nám věnovat pozornost po zavolání, i když je ve stresu z blízkosti vybraného psa. A to, i když už na něj vrčí a případně štěká. Lépe zvládat podobné situace jsme se naučili díky konzultaci se skvělou psí trenérkou Lucií Němečkovou z Dog planet.Dále mi dost pomohla Youtube série Its Me or the Dog a kniha Restartujte svého psa od Pat Millerové.

 

2. měsíc update:
Socializace se zlepšuje, začíná si zvykat, že od nás dostane ňamku za dobré chování a tak se často když vidí psa na nás podívá. My ho pochválíme, dostane nějaký povel – nejčastěji sedni a na mě (pohled do očí) a dostane ňamku. V tomto ohledu je vidět extrémní pokrok. Pořád jsou psi, kteří ho rozčilují, ať už na 15m, 10m, 5m, 3m apod., ale dá se to lépe zvládat. Jeho chování se zlepšilo ještě víc, když mi došlo, že pod kovový košík mu můžu na čenich dát ohlávku (Gentle leader), což s původním plastovým košíkem možné nebylo.
Kombinace ohlávky a košíku je naprosto dokonalá. Bejlík nám sám od sebe věnuje ještě více pozornosti a když přeci jen potkáme nějakého psa u kterého se neovládne, tak jeho ovládání je daleko jednodušší. K odvedení pozornosti a odchodu ze situace a následnému zklidnění už nemusím použít celou svoji váhu, ale stačí pohyb paže! Ohlávku si prostě nemůžu dostatečné vynachválit.

 

 


Ohlávka (Gentle leader) a košík

 


5. Rychle běžící a křičící děti / děti na kole / vybraní dospělí – naučená obranná agrese
Pátý den s námi Bejlík bez varování štípnul (bez zakousnutí) do zadečku malé dítě, které kolem něj proběhlo. To bylo ještě v době, kdy jsme o jeho problémech nevěděli. Dá se říct, že se všechny ukázaly až po tomto incidentu. V tu dobu na sobě měl preventivně plastový košík a od té doby má košík kovový, který si jen tak nesundá.

Po tom, co jsme zjistili, že je tohle problém tak si dáváme pozor, abychom se k dětem přibližovali opravdu velice opatrně. Což se bohužel nedá říct o všech dospělých a dětech, který nás vidí. Ani když vidí, že má na sobě Bejlík železný košík. Pokud nám nějaké dítě nepřeběhne přímo před nosem (což se nedávno stalo a Bejlík zareagoval obdivuhodně klidně) nebo kolem nás neprojede na kole (kdy už tak klidný nebyl)… tak na socializaci s dětmi pracujeme v blízkosti dětských hřišť, kde procházíme okolo. Udržujeme několikametrovou vzdálenost (ideálně 2-4m+) a pozorujeme pobíhající a křičící děti. Trénujeme povely nebo se Bejlík na děti jen kouká (v obou situacích odměňuji jeho klidné chování) a on si tak zvyká, že děti jsou ok.

Z původních 5-10% bych řekla, že jsme se posunuli na 30-40% snášenlivosti. Tady si netroufám dát víc, protože přeci jen Bejlík minimálně 3 roky (co byl v útulku) žádné děti neviděl a možná ani předtím u původních majitelů, kteří ho a jeho dvě sestry zanedbávali. Nebo je také možné, že s běžícími nebo dětmi na kolech naopak zkušenost má a ne zrovna dobrou. Zajímavé je, že když děti neběhají a nekřičí (ale jdou kolem nás), tak s nimi žádný problém nemá = nebojí se jich.

V polovině druhého měsíce s Bejlíkem jsme u Bejlíka vypozorovali průlom – když jsme se náhodou ocitli ani ne deset metrů od 100 běžících a křičících dětí v zástupu, jen se na ně podíval a dál čuchal cosi co ho zaujalo na trávě. Samozřejmě za to byl královsky odměněn ňamkami! 🙂 Od té doby to vypadá, že se naučil běžící děti ignorovat. Aby si to pořádně zaryl do paměti, tak dál pokračujeme s odměňováním a určitě ještě minimálně několik měsíců pokračovat budeme..

 

2. měsíc update:
První měsíc jsme měli problém hlavně s dětmi, ale během druhého měsíce začalo být jasné, že z nějakého nepochopitelného důvodu má Bejlík bez jakéhokoli pozorovatelného důvodu problém s některými lidmi. Na tři lidi procházející kolem nás vystartoval podobně jako na vybrané psy. Díky vodítku se nikoho nedotkl, ale i tak to pro nás bylo děsivé a nepochopitelné. Absolutně jsme netušili, co se děje a musím přiznat, že jsme už oba byli na hranici duševních sil.
Ten den, co se to stalo potřetí jsem surfovala na internetu a náhodou jsem narazila na článek, který nějaký novinář napsal o útulku ze kterého jsme si Bejlíka vzali – a málem mě u toho trefilo! V článku jsem se o Bejlíkovi dozvěděla informace, které nám měl říct útulek, abychom se na to mohli připravit předem a věnovat se tomu v rámci tréninku!

Povaha zanedbávání původními majiteli a minulými (a jedinými zájemci, kteří si Bejlíka před námi na 3 měsíce z útulku vzali) nám komplikovala život a my jsme tomu nemohli předcházet, protože jsme o ničem z toho nevěděli. Jediné co nám v útulku řekli byl úvodní text, který jsme našli v inzerátu a sdílím ho v prvním článku o úspěších Bejlíka, Během převzetí z útulku nám žádné podrobné informace o povaze zanedbávání nebo o důvodech proč předchozí adopce nevyšla nechtěli nic říct. Což by podle mě mělo být protizákonné! Kdybychom tyto informace věděli, tak bychom se mohli lépe připravit!

 

Takže co jsem se dozvěděla z článku o Bejlíkovi a neřekli nám v útulku?
Bejlík původně žil na pozemku bez jídla, pití a přístřešku.!? To, že byl alfa smečky jsme věděli. Co jsme dalšího nevěděli: Živil se zbytkami, které mu kolemjdoucí hodili a pravděpodobně myšmi. A to nejdůležitější agrese na psy a obranná agrese na lidi začala až u nedávné adopce (před cca 3-4 měsíci). Proč je to tak důležité?
Díky těmto informacím Bejlíkovi můžeme více rozumět. Víme, že déšť / sníh apod. neviděl (s výjimkou předcházející adopce) nejméně 3 roky, co byl v útulku. Psi totiž pouštěli na procházky jen když bylo hezky a to jen, když je měl kdo vyvenčit. Předtím neměl žádný způsob obrany před přírodními vlivy, protože v původní rodině byl na pozemku bez přístřešku.

 

Těchto pár řádků navíc mimo jiné vysvětluje jeho extrémní rychlost při jídle a predátorské chování k myším, vzhledem k hladu, který několik let musel zažívat. Což je, ale nejdůležitější je, že v článku bylo uvedeno, že před předcházející nevydařenou adopcí neměl Bejlík problém s obranou agresí na lidi nebo agresí vůči psům!! To vše se muselo vyvinout jen díky – z nedostatku jiného možného popisu – neskutečně hloupým – původním majitelům. Za tři měsíce Bejlíka dokázali zničit ještě více, než byl!

Kromě toho, že mi je z tohoto zjištění bylo a stále je špatně, tak to má i světlou stránku – dvě z nejproblematičtějších chování se kterými se potýkáme nemá Bejlík zažité roky, ale jen měsíce. A tím pádem rehabilitace jeho nesocializovaného / agresivního chování je možná a snad ani nebude trvat tak dlouho. 🙂
Díky tomu, že tyto informace už víme, tak se můžeme přizpůsobit a pozitivním přístupem můžeme Bejlíka naučit reagovat jinak. Ohlávka (Gentle leader), železný košík, sušené vepřové plíce jsou nejlepšími pomocníky. Nejpodstatnější částí převýchovy je, že musíme vyzařovat větší autoritu aby respektoval, že nás není potřeba ochraňovat. Je to tenký led, protože si nesmí zaměnit autoritu – nepotřebují mojí ochranu a já se můžu uvolnit s mylně vyloženou agresí – mám je ochraňovat nebo se jich mám bát?

Mimo tří vybraných lidí, které si z dosud neznámého důvodu (nenašli jsme na nich jediný společný prvek) Bejlík vyložil jako hrozbu s dospělými problém nemá. Ale je jasné, že mu s nimi (mimo nás, které má doma) chybí pozitivní zkušenosti. Co se týče dětí, tak jsme s ním od minulého měsíce (a extrémně pozitivnímu zážitku na dětském závodě) problém neměli, ale i tak pokračujeme s pozitivním tréninkem.

 

 

 

 

 

6. Křižovatky
Když jsme poprvé během prvního týdne na cestě do SuperZoo přecházeli křižovatku, tak bylo vidět, že je ve stresu. Auto projíždějící opravdu blízko, hluk apod. Neřekla bych, že už je na křižovatce naprosto v pohodě, ale řekla bych, že jsme už na 80% z původních 10% snášentlivosti.

2. měsíc update:
Měli jsme několik nečekaných pokusů vejít pod auto..

 

 

 

7. Hluk projíždějících autobusů / cesta autobusem nebo metrem:
Z velkého strachu jsme se během dvou týdnů dostali na 80%. Pokud si autobus „neprdne“, to se lekne nejen on, ale i já, když zrovna jede kolem nás. Cestování MHD jsme ještě nezkoušeli, ale s ňamkami se určitě brzy naučí, že to je v pohodě. Horší bude, když tam narazíme na psa, který se mu nebude líbit.

 

2. měsíc update:
Začali jsme s Bejlíkem víc a víc chodit do vestibulu metra, aby si zvykl na všechny zvuky a hromady lidí. Na první cestu autobusem se chystáme, vybíráme nejkratší autobusovou zastávku v našem okolí. Určitě tam napoprvé nesmí být žádný pes, který by ho mohl rozrušit a bude dostávat hromady ňamek.

 

 

 

 

8. Blízko projíždějící koloběžky
Rychle se pohybující koloběžky pro dospělé vidíme daleko méně, než kola, takže na ty reaguje opravdu hodně. Řekla bych, že jsme tak na 10% snášenlivosti.

 

2. měsíc update:
Žádné jsme neviděli.

 

 

 

 

9. Strach z vody
I proto s ním ve sprše trénujeme a jsem vážně ráda, když vidím že se to vyplácí. Na začátku se bál jít do koupelny, když někdo z nás pustil vodu. Teď tam za námi chodí. Do sprchy se bál vlézt opravdu hodně – nesnášel zvuk vody tekoucí ze sprchové hlavice. Po měsíci tréninku, téměř každý den, jsem vážně ráda, že můžu říct, že jsme tak na 60% snášenlivosti. Kdy si do sprchy dojde a z proudu tekoucí vody si vyloví ňamku a hned zase vycouvá. Sice ještě nedokáže povel čekej (jako na suchu), ale i to že si vedle tlapek dobrovolně namočil i čumák je velký úspěch.

Co trénujeme:
ňamka u sprchy
sed a leh ve sprše bez vody

ňamka nastražená ve sprše
ňamka nastražená ve sprše – když lehce teče voda ze sprchové hlavice
ňamka nastražená ve sprše – když lehce teče voda ze sprchové hlavice – čekej

 

2. měsíc update:
Dobrovolně si při záchraně ňamky pod proud tekoucí vody ze sprchy namočil celou hlavu! Což je ohromný úspěch!

Na to, že mokrý kožíšek nemusí nutně znamenat pouze hrůzu (také už bylo potřeba ho nějakým způsobem za využití vody „vykoupat“ – hezky na to bylo dost) jsme použili mokré pletené rukavice. Dali jsme mu zmraženého konga s burákovým máslem a přitom jsme ho s menšími přestávkami hladili mokrými rukavicemi. Dokud neměl úplně mokrý kožich, pak jsme ho utřeli suchým ručníkem a nechali doschnout.

 

 

 

 

 

10. Separační úzkost
Jeho strach z opuštění je jedna z nejtěžších věcí na kterých s ním musíme pracovat. Když odejdeme ze dveří, tak do několika minut začne kníkat, škrábat na dveře nebo slabě výt. Opět to vychází z toho, že byl dlouho v útulku na izolaci a bojí se, že se to bude opakovat. Ale pro nás to není jednoduché. Celý měsíc se u něho střídáme a pomalu s ním trénujeme. Trenérka i veterinář nám řekli, že se to prostě zlepší s časem až si bude jistý, že se vrátíme. Takže v to hluboce doufáme. Začínali jsme na 30s a postupně zvyšujeme.

Před odchodem a ani po příchodu se s ním nevítáme. Už pár minut před odchodem necháváme zapnuté rádio a dáme mu naplněný Kong nebo jinou mlsku. Je to přinejmenším otravné chodit sem a tam, ale víme, že to opravdu potřebuje, aby byl v klidu když někdy oba půjdeme ven nebo do práce. Mimo tréninku spoléháme i na postupné zlepšení jeho tolerance díky kvalitní stravě a pokud to bude potřeba, tak možná dojde i na léky proti úzkosti od veterináře. Jsem pro všechny varianty, které zabrání tomu, že bychom ho museli vrátit, pokud se nepodaří ho vycvičit natolik, abych mohla jít do práce – až nějakou budu mít.
Vzhledem k tomu, že podobný problém má hodně psů z útulku, tak bych adopci (obzvlášť psů, kteří tam byli déle jako Bejlík) nedoporučila nikomu, kdo nepracuje z domova nebo není v podobné situaci, kdy nemusí adoptovaného pejska několik týdnů nebo měsíců na delší časové úseky opouštět.

 

2. měsíc update:
Díky tomu, že nás napadlo ho při tréninku odcházení sledovat přes Messenger kameru, tak jsme si uvědomili, že když jsme míru jeho stresu hodnotili pouze na základě zvuku, tak jsme to dost často podhodnotili. Bejlík se stresoval víc, než bychom chtěli (pot, škrábání, občasné vytí) a vytvářel si s našim odchodem ještě nepříjemnější asociace. S kamerou máme lepší přehled o tom, jak trénink prožívá a vracíme se ve správnou chvíli, aby si to pozitivně vryl do paměti.
Během prvního měsíce si zvykl na to, že zavřený babygate je ok a dokáže si lehnout nebo si dokonce jde sám hrát. Teď ho jen musíme naučit to samé z dveřmi. Porazit separační úzkost bude asi jedna z nejtěžších věcí, které musíme zvládnout. Používáme naplněného Konga, rádio a nově i videochat. Přidám ještě uklidňující esenciální oleje do difuzéru a případně prášky proti úzkosti.

 

 

 

 

 

 

11. Trénink povelů
Od druhého dne jsme s ním začali intenzivněji cvičit povely a všechny (i dílčí) úspěchy jsme pozitivně odměňovali ňamkama. To co se nám nelíbilo nebo nelíbí ignorujeme (např. kníkání) nebo mu v tom aktivně bráníme (povel dolů, když vyskočí na postel, koš na prádlo na křesle, když to zrovna nemůžeme hlídat apod.). Všechny povely, které s ním trénujeme jsme si sepsali do tabulky a každý den si zatrhneme jaké mu šli a v případě, že mu něco nešlo tak si to zaznamenáme.
sed
leh – 1. leh se odehrál po 10min navádění s ňamkou týden a půl po adopci
sed-leh-čekej – první sekvence se odehrála na konci 2. týdne, kdy už zvládal všechny pokyny odděleně
místo-sed-leh-čekej – tuhle sekvenci praktikujeme vždy před tím, než dostane misku se žrádlem
plazení
čekej
stůj – u všech dveří a přechodů
hledej ňamku – to ho baví asi tolik jako hraní si s míčkem nebo hraní si s naplněným kongem
nech
výměna
chůze u nohy
přivolání doma
přivolání venku
pozornost očí před povelem doma
pozornost očí před povelem venku
pelíšek
místo
píšťalka
když na nás někdo zazvoní – místo
lux – zbavení strachu – taková socializace s luxem

odcházení (v minutách – kníkání ignorujeme a vracíme se pouze, když je v klidu – ideálně před tím než začne výt a štěkat)
socializace s ostatními psy

 

2. měsíc – update:
Povely mu jdou venku i vevnitř naprosto skvěle! Jsem na něj neskutečné pyšná. K stávajícím povelům přibyl navíc povel klokánek (sed na zadních) a ticho (když štěká na štěkající psy venku). V okolí psů a lidí, je z naší strany potřeba větší asertivita a „zaúkolování“.

 

 

 

 

 

12. Očekává od nás fyzické tresty
Nevím v jaké fázi jeho života Bailyho někdo bil, ale je to na něm vidět. Když vezmeme vodítko určitým způsobem nebo se nad něj nakloníme určitým způsobem nebo jsme unavení, naštvaní a třeba mu v tomto rozpoložení chceme utřít packy nebo sundat košík. Vyštěkne nebo začne kňučet a přikrčí se, jako kdybychom ho mlátili. Tento bod se ani nedá označit v procentech.
Sami stále nacházíme situace, které si Bejlík takto vyloží. Vždycky mi je v těch situacích hrozně, i když vím, že vůbec nejsou o mě. Ale o jeho vnímání a minulých zkušenostech. Proto vždycky, když taková situace nastane, tak se zastavím a vnitřně se zklidním. Začnu se pomalu pohybovat, potichu na něj mluvit, sednu si k němu a začnu ho hladit nebo mu dám ňamku.
Tyhle momenty mi vždycky připomenou, že jsem vážně ráda, že už je u nás.

2. měsíc – update:
Podobné situace, kdy se Bejlík bojí, že mu něco uděláme se stále stávají, ale o trochu méně. Může jít třeba o rychlý pohyb vodítkem nad jeho hlavou na procházce nebo přetahovadlem, když si s ním hrajeme apod.  V takových chvílích se lehce přikrčil, ale pak se celkem rychle uvolnil, když zjistil, že ho fyzicky napadat samozřejmě nebudeme. Abychom zvýšili jeho frustrační toleranci, tak kdykoli zašustíme jednou konkrétní hračkou s hodně šustivým papírem uvnitř, tak dostává ňamku. Měníme vzdálenost od něj i hlasitost šustění. Na začátku z ní měl obrovský strach, po chvíli si ten zvuk spojil s tím, že dostane ňamku.. ale i tak záleží na intenzitě. Jakmile mu hračka přeletí nad hlavou a ještě k tomu zašustí, tak je to pro něj nesnesitelné – krčí se a/nebo utíká. Je to opravdu smutné se na to koukat.

 

 

 

 

13. Hra a hračky
Bejlík si první měsíc s ničím nehrál. Veterinář si při první návštěvě poklepal na čelo a řekl mi, že nemám čekat, že si vůdce smečky bude hrát s hračkami. No první měsíc si opravdu s ničím nehrál. Nejdříve si začal hrát s Kongem a až ke konci prvního měsíce si lehce začal hrát s tenisovým míčem a začal s aportem (což ho, pokud správně chápu naučila dobrovolnice v útulku). Místo tenisovým míčů jsem koupila různě skákací míče z pevné gumy, které zatím nerozkousal a rád si s nimi venku hraje, i když ho pořád rozrušují všechny pachy okolo, takže se na to soustředí jen pár minut. Doma si s námi vydrží hrát i déle a dokonce nám míček nebo míček z lana sám donese, aby nám naznačil, že si s námi chce hrát.

Teprve v druhé polovině tohoto měsíce snad pochopil hru na přetahování. Do té doby vždy všechno pustil, když jsem se toho dotkla. Což je samozřejmě dobře ve všech ohledech, ale ne v této hře.
Při žádné hře nebo v žádné jiné okolnosti ani jednoho z nás nikdy úmyslně nekousl, když na nás někdy omylem dal lehce zuby (při hře nebo v rámci nadšení, že jde na procházku a snahy kousat vodítko), tak jsem všechno pustili a otočili se k němu zády. Jak zmiňuji v bodu 12. , ani hra s Bejlíkem není tak jednoduchá a na 100% příjemná záležitost (pro Bejlíka), zkušenosti z předešlého fyzického napadání lidmi jsou u něj bohužel dost patrné.

 

 

 

 

 

Neříkám, že přizpůsobení se požadavkům na převýchovu, které Bejlík má bylo jednoduché. Jsou dny, kdy jsme z toho všeho hodně unavení.. Tu únavu zase kompenzují pokroky, které doma i venku vidíme a to nám dělá radost. Je pravda , že jsem na začátku z toho všeho byla i dost vystresovaná (když jsem zjistila, že mu padá plastový košík a čekali jsme na konzultaci s psí trenérkou) a proto jsem na něj ve stresujících situacích např.: když se k nám na 1-2m blížili psy na volno na něj šíleně ječela povel nech..  Což sice naštěstí zabralo, ale sama jsem se z toho necítila nejlíp. V tomto ohledu velice pomohla konzultace s trenérkou, následování pozitivního podmiňování když nám v přítomnosti jiných psů a dětí věnuje pozornost a v případě nepozornosti nebo psů na volno v okolí změna směru procházky.

Vedle pozitivního motivování, když je v klidu a když udělá něco dobře nám bylo vedle relaxačního hlazení dlouhými tahy doporučeno provádět i psí masáže (což mi jako masérce přišlo hodně zajímavé!), protože na něm viděla i cítila uloženou stresovou zátěž.

 

I díky naší zkušenosti s Bejlíkem jsme si o to více uvědomili, že problémový není pouze pes, ale spíše jeho okolí, které ho svým přístupem formuje – věnuje se mu, pozitivně ho motivuje a trénuje s ním nebo ho trestá, zanedbává a týrá. Oproti výchově a převýchově zanedbávaných a týraných dětí je práce s podobně postiženým psem jednodušší, ale i tak zabere týdny, měsíce a v některých případech (jako u lidí) i roky, a je i možné, že některé aspekty budou vyžadovat celoživotní pozornost.
Bejlíka milujeme a budeme se snažit udělat všechno pro to, aby se z něj stal více socializovaný pejsek. Jsme rozhodnuti se Bejlíkovi věnovat.

 

Já osobně nevidím rozdíl mezi lidmi, kteří prošli traumatem nebo mají duševní problémy (deprese, BAP, úzkost apod.) a nesocializovaným psem, který byl zanedbáván. Lidem může pomoci psychologie, psychoterapie a psychiatrie a psům kvalitní psí výcvik a psí rodiče, kteří to s ním nevzdávají. My to rozhodně vzdát nechceme.

 

 


Co by Vás mohlo zajímat:
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 1. měsíc s námi
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 2. měsíc s námi
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 3.-4. měsíc s námi – diagnóza PTSD a separační úzkosti
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 5.-6. měsíc s námi (canine PTSD a separační úzkost)
Co jsme od adopce pejska opravdu nečekali? (4. měsíc od adopce) 

Aktuality z našeho života s Bejlíkem najdete na Bejlíkově insta: Terapie psího satana
Dále mi dost pomohla Youtube série Its Me or the Dog a kniha Restartujte svého psa od Pat Millerové

Jsem diplomovaná Wellness specialistka (DiS.) v oboru Wellness-Balneo. Zakladatelka webu Zdraví posláním a autorka více než 200 článků. Masérka mimo oblast zdravotnictví. Instruktorka ZTV – Zdravotní Tělesné Výchovy (kompenzačně-rekondičního cvičení). Ambasadorka destigmatizace medical-wellness léčby duševních onemocnění a vlastník CAE (Certificate of Advanced English).

Kdo jsem jako Wellness specialistka?
Studovala jsem vyšší odbornou školu. Mezi mé předměty patřily: psychologie zdraví, well-being, anatomie, fyziologie, balneologie a fyzikální terapie, interkulturní komunikace, fitness, funkční vyšetření, výživa, lékařská problematika zdravotní tělesné výchovy, gymnastika, základy veřejného zdravotnictví, specifika saunování, sportovní masáž, baňkování, lávové kameny, tvorba wellness programů, základy první pomoci a další..
Studium jsem zakončila Absolventskou prací o zvládání patologického stresu a deprese medical-wellness metodami, kterou si můžete přečíst na těchto stránkách v rubrice E-kniha. Absolutorium se skládalo z obhájení Absolventské práce a zkoušek z Wellness a Biomedicíny a Anglického jazyka.

Oblasti odborného zájmu:
Wellness, prevence, regenerace, kompenzace a rekondice, psychologie zdraví (motivace, zvládání patologického stresu, seberozvoj aj.), medical-wellness přístup při zvládání patologického stresu, deprese, BAP a bolestí zad.

Odborná publikace:
Absolventská práce s názvem Distres a možnosti zvládání se zaměřením na 13 medical-wellness strategií v rámci zvládání patologické stresové zátěže a deprese.

Služby v Praze:
Wellness masáže (masáže mimo zdravotnictví),  ZTV (s prvky metody Balantes propojující prvky fyzioterapie, pilates, balančního cvičení a aktivního středu těla s psychorelaxací a vědomým pohybem, osobně k tomu navíc přidávám prvky jógy s technikami automasáže), tvorba a inovace wellness programů pro wellness centra, konzultace a přednášky o zdravém životním stylu, wellness-medical přístupech v rámci zvládání těžké stresové zátěže a deprese a další.

Kde nyní pracuji?
Masíruji v Kings Court 5* na Nám. Republiky.

Sociální sítě:
Facebook: Zdraví posláním, Wellness jóga, Wellness masáže (pokud jste u mne byli na masáži, tak zde můžete zanechat Vaši recenzi)
Instagram: wellness_specialistka_sylvie
Youtube: Zdraví posláním

Pokud máte zájem o spolupráci využijte kontaktní formulář nebo zdraviposlanim@seznam.cz

O autorovi Výpis článků Podpořte autora

Napsat komentář