Rehabilitace díky Spartan Race Charity Litovel 17

 

Když jste nikdy nic podobného nezažili a máte v hlavě tu představu – tu podobnost s povinnou vojenskou přípravou a extrémní fyzičkou těch „Hulků“ kteří ani nezaváhají během závodu…. je jasné, že si řeknete ne – do toho já nejdu. ALE nechte mě Vás seznámit s mým příběhem a možná změníte ne na možná! 

Jak jste mohli vyčíst z článku o přípravě – netrénovala jsem na to půl roku, ani čtvrt roku..
Po hospitalizaci,  která trvala pět týdnů (kde mi diagnostikovali hypománii – Bipolární poruchu a nabrala jsem 16kg). Jsem měla pět měsíců na to abych se dostala do režimu fungování. Vybalancovala návrat z nemocnice, dlouhodobou léčbu a vedlejší účinky – před nástupem zpátky na VOŠ. Trvalo mi tak dva/tři měsíce než jsem se dala alespoň částečně dohromady (začala jsem hodně chodit a zdravěji a hlavně méně jíst, než jsem jedla v nemocnici). Ani ne měsíc po hospitalizaci jsem nastoupila do rekvalifikačního kurzu maséra mimo oblast zdravotnictví a v době, kdy jsem se pro tento závod rozhodla mi tento kurz pomalu končil. A já měla ještě pár týdnů do začátku školního roku.
Chtěla jsem po dlouhé hospitalizaci něco dělat, něco dokázat. Cítila jsem se hodně bezmocná, což přijde s tím, když Vám nemoc nějakou dobu řídí život. Od malička jsem hodně sportovala, tak mi to bylo blízké. A také jsem chtěla dělat něco pro to, abych se přiblížila mé původní váze. Asi měsíc a půl před závodem jsem začala zlehka cvičit (tak 30% tréninkový zátěže, než kterou jsem zvládala předtím). Začala jsem pomaličku běhat a doma cvičit podle Tone It Up. Nedělala jsem to na výkon – snad poprvé v mém životě, prostě jsem potřebovala něco dělat.

Bála jsem se, že si sáhnu na dno – s mojí naprosto nedostatečnou přípravou. Už se mi to několikrát stalo – v depresivním období, kdy jsem nemohla skoro vstát z postele a donutila jsem se jít do školy na pětihodinový workshop fitness. Potom mě provázela vlna endorfinů po celej zbytek večera. Bohužel ne déle, protože jsem nemohla asi týden vstát z postele – každý pohyb mě šíleně bolel..

Spartan Sprint Charity srpen 2017 mě dost překvapil, nepřivedl mne blízko k mé hranici celkového vyčerpání. Kterou jsem tak milovala, když jsem dříve cvičila. Ale ukázal mi jiné překážky. Kromě těch 20+ překážek bylo největší překážkou mé vlastní tělo. V první vodě jsem se omylem napila a další půl hodinu mi bylo špatně. A i když mi voda připadala k mému velkému překvapení teplá, tak moje lýtka po vylezení z vody zatuhly a musela jsem je opravdu hodně protahovat a suplovat magnéziem, abych mohla spíš jít než běžet. To jsem opravdu nečekala, že dostanu křeče do lýtek během prvních 15min závodu – které během tréninku téměř nemám. Jak jsem věděla síla v rukou mi chyběla na – lano, ručkování a oštěp, to mě nepřekvapilo.
Ze všech doplňků které jsem si vzala přímo na trasu – protože jsem nevěděla co čekat, jsem nakonec nepoužila ani jeden jediný na podpoření energie. Použila jsem pouze magnesium. Určitě bych Vám doporučila vzít více magnesia. A možná jednu malou sušenku, já jsem si pochutnala na Lifebar Brazil sušence.

Mimo fyzických překážek trasa před Vás položí i pár mentálních – jako bahno, řeku a dlouhé tratě mezi překážkami. Připravte se na ně, tak abyste se cítili pohodlně. Já jsem si například do auta vzala obrovské balení mokrých ubrousků, protože sprchy které tam jsou táhnou vodu z řeky. Určitě to pomůže zbavit se viditelného bahna, kterého je hodně. Můžete si sebou vzít sprchový gel, jestli myslíte že to pomůže. Ale já jsem si potřebovala pořádně vyčistit obličej  (na dlouhou cestu do Prahy) a za ty mokré ubrousky jsem byla velmi ráda. Nehledě na to, že jsem si doma dala dloooooohou sprchu.

Byla jsem dost ráda, že jsem si na závod vzala rukavice a malou láhev s vodou. A byla jsem ráda, že jsem běžela v týmu. Běželi jsme jako tým ve druhé vlně. Všechny překážky byly pořádně mokré, příště bych asi radši šla do první, alespoň nám nezabalí stánky dřív než doběhneme. Celkově musím říct, že jsem byla překvapená jak rychle ten závod skončil. Šli jsme indiánským během a docela jsem si to užívala. Lehce jsem se bála, co bude přede mnou, ale nic z toho co přišlo nebylo tak těžký, jako to co jsme si představovala já před závodem. Trvalo nám to asi 1 hodinu a 45min.

Ani druhý den jsem neměla problém vstát z postele, i když jak tento článek píšu, tak můžu říct, že jsem se z ní moc nevzdálila – prostě relax!  Těsně po závodě jsem se cítila dobře, jen když jsme jeli ty čtyři hodiny do Prahy.. při každém výstupu na pumpě jsem byla celá zatuhlá a bolavá. Ale ráno už nic, i když mám v plánu se dneska celá jemně protáhnout!

Určitě tento závod doporučuji každému, naprosto nehledě na kondici. Já jsem trénovala nejvíce běh a i tak jsem nakonec, kvůli křečím nebyla schopna běžet ani z poloviny, tak jak bych normálně zvládla. Posilování celého těla – asi jednou týdně mi určitě pomohlo – do příště musím víc posílit ruce. To co bych Vám chtěla říct je, že téměř nikdy na tento závod nebudete kompletně připravený – to prostě nevadí. Alespoň zjistíte jak na tom jste, vyzkoušíte trať Spartan race – bez vnějšího tlaku. Já jsem si chtěla říct, že něco zvládnu po hospitalizaci. Potřebovala jsem „nakopnout“ a to se povedlo.

Mimoto – nečekají Vás žádné angličáky + pomůžete dobré věci! Tento rok šla celá suma ze všech startovných na děti se svalovou atrofií! 🙂

Bez čeho bych se neobešla?
– můj tým
– hořčík v tekuté formě – doporučuji vzít radši víc než míň
– minerální voda a čaj po závodě
– mokré ubrousky, doporučuji zařídit si možnost sprchy v okolí, pokud se nechcete po závodě mýt v řece – hodně záleží na počasí
– outdoorové běžecké boty do vody, bláta i sucha, rukavice bez prstů
– doporučuji mít co nejmíň vrstev, když se nevyhnutelně namočíte, ale asi by neuškodilo mít tenkou větrovku, alespoň Vás nebude okolní vzduch chladit

 

Jakou jste Vy zvolili cestu rehabilitace?


Co by Vás mohlo zajímat:
Příprava na Spartan Charity race
Krize a jak ji řešit
Bipolární porucha a léčba 

 

Zakladatelka a autorka více jak stovky článků na webu Zdraví posláním (Gastroradar). Masérka v síti Infinit Vysočany – hotel Step. Od ledna 2019 Infinit Holešovice – hotel Absolutum Boutique. Studentka VOŠ oboru wellness a balneo. Ambasadorka destigmatizace duševních onemocnění. Zkušenosti s vedením dětské a rodinné jógy, dramatické výchovy a boulderového lezení pro děti..

O autorovi Výpis článků Podpořte autora

Napsat komentář