První tři týdny s Bejlíkem – našim prvním adoptovaným pejskem z útulku

V době kdy jsem sama díky pandemii byla bez práce už několik měsíců a zvládala jsem to pořízením si mini botanické zahrady (cca 30 rostlin) a péčí o ně. Jsem současně dospěla k závěru, že není lepší doba než právě nyní (kdy jsem často doma) abychom si s Petrem pořídili pejska. On o tom stejně mluvil už dávno. Hned jsem pomyslela na adopci z útulku, protože mi nic jiného ani smysl nedávalo a stále nedává.

A tak jsem začali projíždět stránky útulků a vyhlížet psy, které nás zaujmou. A před třemi týdny a kousek jsme se jeli podívat na Bejlyho a při druhé návštěvě ho adoptovali. V tomto článku se dozvíte, jaké s ním byly naše první tři týdny. Nikdy předtím jsme se nesetkali s týraným, bitým a nesocializovaným psem a už vůbec nás nenapadlo, že si takového pejska nevědomky vybereme jako našeho vůbec prvního psa. A aby toho nebylo málo, tak se o jeho historii dozvíme, až po jeho adopci! Kdyby nám v útulku Bouchalka o jeho minulosti řekli, tak bychom si ho nevzali, protože bychom se pochopitelně báli, že to nemáme šanci zvládnout. Po prvním třech týdnech jsme to však nevzdali a tak si o naší cestě s Bejlíkem můžete přečíst na pokračování.

 

Aktuality z našeho života s Bejlíkem najdete na Bejlíkově insta: Terapie psího satana

 

 

 

 

Naše minulé zkušenosti se psy:
Byli s rodinnými psy od chovatelů, které naše rodiny měli od štěnátek – já jsem měla mopsíka a Petr měl yorkšíra, takže i pro nás to byla docela změna vzhledem tomu, že Bejlík má 30cm v kohoutku a dosahuje nám asi ke kolenům. Zato je dost hubený, takže zase nezabírá tolik prostoru jako například pitbull. Na psa z útulku jsme si troufli hlavně proto, že jsem v současné době bez práce a tím pádem mám více času se mu věnovat. Načetla jsem a stále čtu knížky na téma výcviku a adopce psů, socializace, agresivity apod. A konzultujeme se skvělou psí trenérkou Lucií Němečkovou z Dog planet.

 

Při naší první návštěvě útulku:
Jsme Bejlíka dostali na procházku po okolí bez jakéhokoli průkazu totožnosti s tím, že už dva týdny nebyl venku. Což nás naprosto šokovalo a nevěděli jsem co očekávat. Když Bejlíka vyvedli vypadal normálně a hrozně natěšeně, že jde na procházku. K zadku měl přilepený kousek zaschlého hovínka, ale i tak byl hrozně roztomilý. Při první procházce jsme ho intenzivně zasypávali mlskami, abychom si s ním vytvořili pozitivní vztah a postupně jsme zjišťovali co umí a neumí. Slyšel na jméno a uměl povel sedni. Na dva psy, které jsme míjeli nereagoval a to ani, když na něj ten druhý intenzivně štěkal. Za celou návštěvu jsme ho neviděli zavrčet nebo zaštěkat. Byl očividně nadšený, že je na procházce. Vrátili jsme ho a vzali jsme si 4 dny na rozmyšlenou. Před odjezdem nám v útulku řekli, že s ním bude práce. Což jsme očekávali vzhledem k popisu na Peswebu, kde jsme jeho inzerát našli:

 

 

Z webu Pesweb.cz:
Béčko je tří až čtyřletý (na jiném místě v inzerátu uvádějí 5ti letý) kříženec ohaře a jezevčíka. Každého na první pohled hned zaujme, to jak Béčko vypadá, protože jeho vzhled je opravdu originálně jedinečný :). Je to aktivní a veselý pejsek, rád by se učil a pracoval.

Bíbí je hodný, přátelský a energický pes. Někdy bývá trochu reaktivní a nedůvěřivý k cizím lidem, ale stačí pěkná procházka a získá důvěru. Do útulku byl přijat z nevyhovujících podmínek se svojí sestrou Abbičkou (již má nový domov) a bráchou Céčkem (stále čeká na nový domov). Byli spolu všichni tři ze začátku v kotci, ale dnes už jsou kluci zvlášť a čekají na nové domovy. Je potřeba tedy počítat s tím, že Béčko neměl pěknou minulost a správné základy chování. Na procházce je někdy roztržitý a je reaktivní k okolí, potřebuje stále trénovat setkávání s novými lidmi, psy i podněty. Hodně toho v živote nezažil a je to pro něj nové.

Béčko je pod pevným vedením bezproblémový a snášenlivý s ostatními pejsky. Jiná domácí zvířata úplně nemusí, ale ignorování se dosáhnout dát. Vhodný do bytu i na zahrádku k domečku s přístupem do tepla. Béčko je aktivní a mladý pejsek, pokud nemá dostatečný pohyb a zaměstnání, tak velice rád štípe majitele, proto je důležité aby mu budoucí páníček zajistil dostatečné vybití jeho překypující energie! On se bude rád válet na gauči a mazlit se, ale po pořádně procházce a běhání :-). Jinak by se mohl do gauče pustit, aby upustil páru. Když je s páníčky doma, ve známém prostředí, je to hodný, klidný a vděčný společník. Miluje hračky, tenisáky a když může sedět na klíně a nechat se drbat.

Kdyby jste Béčka chtěli jako parťáka k dětem, tak pouze k větším (alespoň 12+), kteří budou vědět, jak k pejskovi přistupovat. Nehodí se ke starším, neaktivním ani příliš rozmazlujícím lidem. Béčko potřebuje pravidla a řád. Ideálně mu bude s někým, kdo ho povede k nějakému psímu sportu, bude s ním pracovat a nenechá ho divočet. Lepší pro něj bude i menší rodina, jeden až dva páníčci, kteří se jasně schodnou na postupu výchovy a výcviku a nebudou Bíbího plést různými přístupy.

Béčko se v listopadu 2019 vrátil z adopce, kde byl pár měsíců. Rodina s ním pracovala, ale bohužel na něj dle našeho názoru úplně nestačili a poté ho s důvodu změny životní situace a bydlení dovezli zpět. Vrátil se hodně hysterický, hubený, úplně bez soustředění. Měli s ním všelijaké problémy od ničení nábytku, agrese k lidem i ke psům, neposlušnosti. Nicméně když se vrátil k nám, dostal pravidla a během pár dní to byl zase náš normální Bíbí :-). Samozřejmě je Béčko trochu větší trdlo, vyrůstal hodně divoce a potřebuje velké množství pohybu, pevné, zkušené a důsledné vedení.

 

 

Jeho chování k nám – zatím jsme neměli sebemenší problém. Rád se nechá hladit a rád s námi cvičí, ale přistupujeme k němu obezřetně:

I díky mé současné situaci jsme se rozhodli, že se mu intenzivně věnovat budeme a pro Bejlíka jsme si přijeli a odvezli si ho domů.
S jízdou v autě problém neměl – připoutali jsme ho psím pásem a seděl na zadním sedadle na ochranné dece, která se zavěsí za opěrky hlavy předních a zadních sedadel. Na cestu dostal ňamku na čištění zubů, kterou během 2min sežral. Po příjezdu jsme se šli projít po okolí a pak jsme mu představili jeho nový domov. Na vodítku jsme ho provedli po pokojích a nechali jsme ho s další ňamkou na pelíšku v kuchyni, kde jsme doufali, že bude spát. Chvíli jsme ho tam nechali, aby relaxoval a věnovali jsme se něčemu jinému.
Po nějaké době jsme se ho první den pokusili vykoupat, ale už když jsme zapnuli sprchu a on na ní koukal, tak vypadal opravdu vyděšeně, takže jsem to po chvíli vzdali. A dodnes jsme ho pořádně nevykoupali. Během prvního dne jsme Bejlíkovu srst namasírovali antiparazitickou pěnou Arpalit Neo a v následujících týdnech jsme na něj aplikovali suchý šampon Tropiclean z Petcentra (se šamponem zmizeli i některé fleky, o kterých jsme si předtím mysleli, že je jeho zbarvení srsti). Deště se také celkem bál, ale rychle to překonal. Po rychlé průtrži mračen jsme ho otřeli mokrými ubrousky na srst Inodorina ze SuperZoo a zabránili jsme tak šíření odéru mokrého psa po bytě. V nejbližší době mu koupíme pláštěnku. Zbavení strachu ze sprchy je jen jedna z věcí na které pozitivním podmiňováním pracujeme.

 

Během prvního týdne jsme ho naučili, že na postel a křesla nesmí a když pro něj připravuji jídlo tak čeká na pelechu v kuchyni dokud neřeknu, že může jít za mnou. Čeká než mu dám povel, že může jít k misce, která leží před ním a dokonce mě i poslechne, když mu dám povel nech během jídla a přestane žrát a já s jeho miskou můžu bez problému manipulovat. Takže žádné agresivní bránění vlastních zdrojů naštěstí nemá. Je pravda, že jsme tomu i předcházeli tím, že jsme mu prvních několik dní dávali jídlo z ruky.

Na procházkách ho nikdy z vodítka nepouštíme a určitě ještě pár let nebudeme – možná nikdy. Vedle klasické délky vodítka, máme ještě 5ti metrové vodítko (používáme například na poli) a plánujeme pořídit ještě delší. A posledně k výše zmíněnému označení – energický pes. S Bejlym chodíme na procházky (občas praktikujeme indiánský běh nebo ještě méně často běháme) na 2-3hod denně – ráno, odpoledne a večer. A díky tomu, že s ním jsem doma, tak na vlastní oči vidím, že když si s ním nehrajeme nebo netrénujeme, tak asi polovinu dne prospí. Navíc ještě k nočnímu spánku. Osobně si myslím, že označení energického psa si musel vysloužit buď v předchozí rodině, kde se mu podle všeho moc nevěnovali nebo v útulku, kde také moc možností k pohybu a vybití nahromaděné energie neměl.. Po příchodu k nám Bejlík extrémně línal, až jsme měli jeho chlupy téměř pokrytou podlahu. Takže jsme vytvořili příchodový rituál, který aplikujeme po každé procházce: venku – vyčesání (chlupy a případní paraziti), sedni, čekej – projdeme dveřmi, utřeme packy a volno.

 

Mezi dveře jsme instalovali babygate, protože jsem ho chtěli naučit spát v kuchyni, což se mu zrovna moc nelíbilo. Za každou cenu chtěl být u nás, což dával najevo hlasitým kníkáním. Po cca dvou hodinách, kdy jsme se to snažili vydržet, jsme babygate otevřeli, Uklidnil se a přišel za námi do ložnice. Kde se rozvalil asi dva metry od nás a usnul.

 

Abychom na něj nevyvíjeli nátlak, tak dodržujeme tyto pravidla:
– nesaháme na něj, když na nás nekouká a neslyší nás nebo nás může vnímat jako hrozbu (spí, jí apod.)
– nadměrně na něj nesaháme – nevisíme na něm a necháváme mu volný prostor k zabydlení (první týden jsme mu radši hodili ňamku, když jsme šli okolo, než abychom na něj sahali)
– hladíme ho pomalými a dlouhými tahy – žádné rychlé drbání nebo lechtání nebo objímaní apod.
– nesaháme mu přímo na hlavu – je vidět, že po měsíci si na nás zvykl a lekne se jen výjimečně např.: při rychlém pohybu nebo když má přivřené oči
– přistupujeme více z boku a z jeho výšky – nenakláníme se nad něj – po 3-4 měsících už je vidět, že mu to nevadí, když ho například oblékáme do postroje..

 

 

 

 

 

 


Co všechno trénujeme:

Od druhého dne jsme s ním začali intenzivněji cvičit povely a všechny (i dílčí) úspěchy jsme pozitivně odměňovali ňamkama. To co se nám nelíbilo nebo nelíbí ignorujeme (např. kníkání) nebo mu v tom aktivně bráníme (povel dolů, když vyskočí na postel, koš na prádlo na křesle, když to zrovna nemůžeme hlídat apod.). Všechny povely, které s ním trénujeme jsme si sepsali do tabulky a každý den si zatrhneme jaké mu šli a v případě, že mu něco nešlo tak si to zaznamenáme:

sed
leh – 1- leh se odehrál po 10min navádění s ňamkou týden a půl po adopci
sed-leh-čekej – první sekvence se odehrála na konci 2. týdne, kdy už zvládal všechny pokyny odděleně
plazení
místo
čekej
stůj
hledej
nech
výměna
chůze u nohy
přivolání doma
přivolání venku
pozornost očí před povelem doma
pozornost očí před povelem venku
pelíšek
místo
píšťalka
když na nás někdo zazvoní – místo

odcházení – po 20-30s začne kníkat – na radu trenérky kníkání ignorujeme a vracíme se pouze, když je v klidu – ideálně před tím než začne výt a štěkat
!! ignorace při odcházení se později neukázala jako nejlepší tréninková taktika pro Bejlíkovu situaci!!
socializace ostatními psy – není procházka, kdyby nevrčel, neštěkal a nevrhal se / z frustrace neskákal do výšky očí
socializace s lidmi – podpadky, různé somatické typy lidí, různé oblečení – není den, kdyby nevrčel, neštěkal a nevrhal se – není procházka, kdyby nevrčel, neštěkal a nevrhal se / z frustrace neskákal do výšky očí

Příprava na koupání o kterém doufáme, že proběhne tak do měsíce:
ňamka u sprchy
sed a leh ve sprše bez vody
ňamka nastražená ve sprše
ňamka nastražená ve sprše – když lehce teče voda ze sprchové hlavice
ňamka nastražená ve sprše – když lehce teče voda ze sprchové hlavice – čekej

 

 

 

 

 

Na jaké problémy jsme po adopci narazili a jak to s nimi dopadlo:
Prvních týden měl problém s jídlem. Kromě mlsek nechtěl téměř nic žrát, což bylo docela stresující vzhledem k tomu, že nám veterinář řekl, že by měl přibrat alespoň 3kg. Ze začátku si trošku zobnul Pedigree, pak se nám podařilo přejít čistě na Purinu v kombinaci s Royal Canine kapsičkami a nyní už dáváme jen Purinu s pár kapkami Yoggies – lněného oleje a trochou teplé vody a kapsičky jen občas.

 

Následující téměř dva týdny neměl o nic moc zájem kromě jídla, mlsek, spánku, procházek a mazlení. Všechny hračky, které jsem nakoupila ignoroval až na naplněného konga, který ho zabaví až na hodinu (burákové máslo,purina, pár mlsek..). Později nám ukázal, že ho někdo učil aportovat tenisáky a od té doby s námi aportuje. Také ho baví hledání schovaných ňamek.
Další z výborných nákupů pro něj byla zpomalovací miska na žrádlo, která svým tvarem zabraňuje hltání. Bez ní by mu celé jídlo trvalo cca 2 minuty, takhle mu to zabere i čtvrt hodinky. O nic jiného zatím žádný zájem neprojevil. Ani provazová kousátka, ani létající talíř..

Na vybrané psy vrčí, štěká a vrhá se (ať je vidí z 10m, tak ze 3m). Což nám trenérka vysvětluje tím, že i díky tomu že byl v útulku na izolaci a jeho minulosti nemá vyvinuté sociální dovednosti a agresivitou se snaží přitáhnout pozornost nebo reaguje na to, že se jich v podstatě bojí. Zajímavé je, že většina psů na které vyjížděl si ho absolutně nevšímala… Přes polovinu psů, které potkáváme tvoří psi, kterých si Bejlík nevšímá, ale stejně s ním cvičení děláme. Pak je několik psů se kterými nemá vůbec žádný problém, neignoruje je a kamarádí se s nimi.
Také nemá rád rychle se pohybující děti – když běží nebo jedou na kole v jeho blízkosti cca 1-2m. Což trenérka vysvětluje tím, že buď mu někdy v minulosti děti ubližovali a nebo se s nimi prostě nesetkával. V podstatě jde o znásobené problémy štěněte, které neví jak správně fungovat v normálním světě. Možná bych jeho chování kategorizovala i jako PTSD – posttraumatickou stresovou poruchu..
Díky tomuto všemu jsou s ním procházky neuvěřitelně náročné. O něco málo více psychicky, než fyzicky. Kromě toho, že ho musíme celou vahou držet u sebe, aby se na někoho nevrhnul, tak je to pro nás opravdu náročné i po psychické stránce. Nikdo nás nevaroval do čeho jdeme, spolupracujeme s odborníky, ale nedokážeme a ani to není možné ho změnit ze dne na den. Na to samozřejmě vůbec nemyslí ti pejskaři, které potkáváme co na nás vrhají zlé pohledy nebo nám vysloveně nadávají na ulici.

 

Oba problémy (agresi na děti a psy) po konzultaci s psí trenérkou řešíme stejně. Pokud se k nám blíží dítě nebo pes tak strháváme jeho pozornost na sebe a chceme po něm plnění povelů. Když není schopen reagovat na naše povely a nemotivují ho ani smradlavé odměny, které za ně dostává, tak s ním jdeme (odtáhneme ho vší silou) o kus dál, kde už poslouchání schopen je. Vedle těchto opatření Bailey navíc nosí i kovový košík, hlavně protože mu ten původní plastový z nějakého nepochopitelného důvodu často padal. K tomu má dolní část zalepenou izolepou a to proto, aby tu bránilo žrát smetí a mrtvé myši, které snad kdysi v minulosti žral.. Je to stigmatizující, ale bohužel v rámci prevence potřebné.

Přijde mi zajímavé, že se setkáváme s předsudky typu: pes z útulku = nenapravitelný případ nebo košík na psovi = zabiják.. Kolikrát jsem četla nebo na vlastní oči viděla agresivního psa, který na sobě neměl košík a dopadlo to špatně. Kolikrát jste viděli psa s košíkem, který udělal nějakou velkou škodu?

 

 

Bejlík neuvěřitelně pelichá – mění srst. V útulku byl v nezatepleném kotci, takže měl zimní srst. Takové tvrdé a husté chlupy, které teď když je v teple po chomáčích vypadávají. Máme z něj úplně bílou podlahu. Vyčesáváme ho 2-3x denně.

 

 

 

 

 

Neříkám, že přizpůsobení se požadavkům na převýchovu, které Bejlík má bylo jednoduché. Jsou dny, kdy jsme z toho všeho hodně unavení.. Tu únavu zase kompenzují pokroky, které doma i venku vidíme a to nám dělá radost. Je pravda , že jsem na začátku z toho všeho byla i dost vystresovaná (když jsem zjistila, že mu padá plastový košík a čekali jsme na konzultaci s psí trenérkou) a proto jsem na něj ve stresujících situacích např.: když se k nám na 1-2m blížili psy na volno na něj šíleně ječela povel nech..  Což sice naštěstí zabralo, ale sama jsem se z toho necítila nejlíp. V tomto ohledu velice pomohla konzultace s trenérkou, následování pozitivního podmiňování když nám v přítomnosti jiných psů a dětí věnuje pozornost a v případě nepozornosti nebo psů na volno v okolí změna směru procházky.

Vedle pozitivního motivování, když je v klidu a když udělá něco dobře nám bylo vedle relaxačního hlazení dlouhými tahy doporučeno provádět i psí masáže (což mi jako masérce přišlo hodně zajímavé!), protože na něm viděla i cítila uloženou stresovou zátěž.

I díky naší zkušenosti s Bejlíkem jsme si o to více uvědomili, že problémový není pouze pes, ale spíše jeho okolí, které ho svým přístupem formuje – věnuje se mu, pozitivně ho motivuje a trénuje s ním nebo ho trestá, zanedbává a týrá. Oproti výchově a převýchově zanedbávaných a týraných dětí je práce s podobně postiženým psem jednodušší, ale i tak zabere týdny, měsíce a v některých případech (jako u lidí) i roky, a je i možné, že některé aspekty budou vyžadovat celoživotní pozornost.
Bejlíka milujeme a budeme se snažit udělat všechno pro to, aby se z něj stal více socializovaný pejsek. Jsme rozhodnuti se Bejlíkovi věnovat.

 

Já osobně nevidím rozdíl mezi lidmi, kteří prošli traumatem nebo mají duševní problémy (deprese, BAP, úzkost apod.) a nesocializovaným psem, který byl zanedbáván. Lidem může pomoci psychologie, psychoterapie a psychiatrie a psům kvalitní psí výcvik a psí rodiče, kteří to s ním nevzdávají. My to rozhodně vzdát nechceme.

 

 


Co by Vás mohlo zajímat:
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 1. měsíc s námi
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 2. měsíc s námi
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 3.-4. měsíc s námi – diagnóza PTSD a separační úzkosti
Úspěchy našeho adoptovaného pejska Bailyho – 5.-6. měsíc s námi (canine PTSD a separační úzkost)
Dogplanet výchova, výcvik, socializace psů – P.S.: nejde o placenou spolupráci

Aktuality z našeho života s Bejlíkem najdete na Bejlíkově insta: Terapie psího satana

 

Jsem diplomovaná Wellness specialistka (DiS.) v oboru Wellness-Balneo. Zakladatelka webu Zdraví posláním a autorka více než 200 článků. Masérka mimo oblast zdravotnictví. Instruktorka ZTV – Zdravotní Tělesné Výchovy (kompenzačně-rekondičního cvičení). Ambasadorka destigmatizace medical-wellness léčby duševních onemocnění a vlastník CAE (Certificate of Advanced English).

Kdo jsem jako Wellness specialistka?
Studovala jsem vyšší odbornou školu. Mezi mé předměty patřily: psychologie zdraví, well-being, anatomie, fyziologie, balneologie a fyzikální terapie, interkulturní komunikace, fitness, funkční vyšetření, výživa, lékařská problematika zdravotní tělesné výchovy, gymnastika, základy veřejného zdravotnictví, specifika saunování, sportovní masáž, baňkování, lávové kameny, tvorba wellness programů, základy první pomoci a další..
Studium jsem zakončila Absolventskou prací o zvládání patologického stresu a deprese medical-wellness metodami, kterou si můžete přečíst na těchto stránkách v rubrice E-kniha. Absolutorium se skládalo z obhájení Absolventské práce a zkoušek z Wellness a Biomedicíny a Anglického jazyka.

Oblasti odborného zájmu:
Wellness, prevence, regenerace, kompenzace a rekondice, psychologie zdraví (motivace, zvládání patologického stresu, seberozvoj aj.), medical-wellness přístup při zvládání patologického stresu, deprese, BAP a bolestí zad.

Odborná publikace:
Absolventská práce s názvem Distres a možnosti zvládání se zaměřením na 13 medical-wellness strategií v rámci zvládání patologické stresové zátěže a deprese.

Služby v Praze:
Wellness masáže (masáže mimo zdravotnictví),  ZTV (s prvky metody Balantes propojující prvky fyzioterapie, pilates, balančního cvičení a aktivního středu těla s psychorelaxací a vědomým pohybem, osobně k tomu navíc přidávám prvky jógy s technikami automasáže), tvorba a inovace wellness programů pro wellness centra, konzultace a přednášky o zdravém životním stylu, wellness-medical přístupech v rámci zvládání těžké stresové zátěže a deprese a další.

Kde nyní pracuji?
Masíruji v Kings Court 5* na Nám. Republiky.

Sociální sítě:
Facebook: Zdraví posláním, Wellness jóga, Wellness masáže (pokud jste u mne byli na masáži, tak zde můžete zanechat Vaši recenzi)
Instagram: wellness_specialistka_sylvie
Youtube: Zdraví posláním

Pokud máte zájem o spolupráci využijte kontaktní formulář nebo zdraviposlanim@seznam.cz

O autorovi Výpis článků Podpořte autora

2 Responses to “ První tři týdny s Bejlíkem – našim prvním adoptovaným pejskem z útulku ”

  1. Bejlík je moc pěkný pejsek. Jinak, náš pes se také nerad koupe. Vždycky nám vyskakuje z vany, oklepává na nás vodu a je neklidný. Když mu namáčíme záda, tak to ještě jde, ale na hlavu je háklivý. Tu myjeme vždycky až nakonec.
    Ty psí masáže by mě zajímaly. Já se zmůžu pouze na drbání kuku a za ušima.

    • Vidíte s časem nějaké zlepšení ohledně toho koupání? 🙂 Jde např.: o dlouhé a pomalé tahy od hlavy až na ocas / tlapky. Zrovna čtu zajímavou knížku o porozumění řeči těla u psů – doporučuji. Jmenuje se Konejšivé signály od Turod Rugaas. Také jsem na internetu narazila na masérskou metodu TTouch. 🙂

Napsat komentář