Ohlédnutí za Spartan Sprint a Super

V březnu roku 2016 za mnou přišel kamarád a donutil mě se přihlásit na Spartan Race Sprint v Praze. Můj první překážkový závod (OCR) vůbec!

V podstatě dva dny před závodem jsem stále nevěděl do čeho jdu, co mě čeká, na co si mám dát pozor a na co jsem se měl připravit! Po shlédnutí pár videí na youtube mi bylo vše jasné. Čeká mě běh dlouhý přibližně 8km a překážky ve stylu ručkování, šplhu na laně, plazení se pod ostnatým drátem, nějaká ta balance a další. Ráno v den závodu přišla raní nevolnost a dilema z toho, co si dát k snídani. Vyhrál jogurt a banán. Dostavili jsme se na závod a kolem nás jsem viděl procházet se lidi s medailí na krku a já si řekl jediné: Za chvíli bude taky moje! A byla, za jednu hodinu a třicet minut mi na krku visela moje první OCR medaile. Byla krásná, cítil jsem se skvěle a řekl jsem si, že toto byl můj první překážkový závod, ale určitě nebyl poslední. A tak začala moje vášeň pro samotné OCR. 🙂

Kvůli opomenutí pečlivějšího tréninku na pražský závod jsem si musel protrpět tři dny pozávodních bolestí, odřenin a neschopnosti chození po schodech. Nemluvě o tom, že mě musela z postele dostávat přítelkyně. Tyto bolesti a celková hypochondrie ovšem pomine a člověk se znovu cítí skvěle a je připraven čelit další výzvě. Hned během dalších dnů jsem se přihlásil na Spartan Race Super v Koutech, který se konal už za měsíc! Jednalo se o (modrou) variantu série Spartan Race, která je pomyslnou střední cestou mezi základními třemi závody Spartanu. Tento závod má minimálně 13 kilometrů a 25 překážek. Jedno mi bylo jasné, bude mě čekat delší závod, těžší závod a hlavně více kopců. Úkol byl prostý, začít trénovat. Začal jsem, čtyři týdny před závodem. Asi čtyři dny jsem pečlivě trénoval, než mě skolila nemoc a já musel čtrnáct dní ležet doma v posteli na nemocenské a brát antibiotika. Toto nevypadalo vůbec dobře, jak se mnou, tak s mým startem na závodě. Byl jsem přešlý, naštvaný, ale stále odhodlaný se uzdravit a závod dokončit a odnést si domu druhou medaili ze Spartan Trifecta (dokončení všech tří základních úrovní série Spartan Race: Sprint, Super, Beast v jednom kalendářním roce). Jak je již pochopitelné, během těchto dvou týdnů jsem vůbec netrénoval, pokud by se tedy za trénink nepovažovalo válení se v propocených peřinách a polykání jednoho Paralenu za druhým. Konečně přišlo moje uzdravení, hurá, alespoň něco pozitivního. Na druhou stranu, za týden se konal můj závod. Běžet neběžet? Hlava a já jsme říkali běžím! Přítelkyně se mi ovšem snažila můj start zakázat z důvodu, že bych mohl znovu onemocnět nebo si něco udělat na samotném závodě. Ano, to by se mohlo stát, ovšem tato rizika jsem byl ochoten podstoupit a tak jsem další sobotu během proklínání od mé přítelkyně odjížděl do Koutů.

Cesta  byla příjemná, ovšem hned jak jsme dorazily na místo a já viděl obrovské kopce, které budu muset nejspíš vyšlápnout, nebylo mi zrovna do zpěvu. Ale co, sebral jsem si tašku s věcmi spolu se všemi svatými, kteří nade mnou poletovali a vyrazil jsem pro registraci. Registrace splněna, oblečen, najeden, připraven! Poslední skupinová rozcvička a jdeme se všichni seřadit na start. Nad startem vidím obrovský plakát Spartan Ultra Beast Vechec-první Ultra Beast v Evropě, v tuto chvíli nad moje síly říkám si, ale možná v budoucnu tě pokořím! START! Všech 250 závodníků vyrazilo přes malý můstek, přelezlo seno, prokličkovalo mezi pneumatikama a překonalo dvoumetrovou zeď. Za zdí ovšem čekalo (očekávané) peklo. První kopec. Přesněji nekonečný první kopec. Musím popravdě říct, i když se jednalo o první kilometr závodu, měl jsem v hlavně myšlenku o tom, že končím. Mojí povinností ale bylo tuto stupidní myšlenku z hlavy vyhnat a už na to ani jednou v závodě nepomyslet. Povedlo se. Po neskutečném stoupání jsme dorazily na další překážky, další kopec, další překážky, další kopec a konečně se vyznačená trať začala kroutit druhým směrem, tedy z kopečka dolů! Po seběhnutí spoustu kopců a rovin a překonání dalších překážek jsem se dostal na dohled cílové čáry! Ovšem přede mnou byly ještě pět překážek: plazení se pod ostnatým drátem v potoce, otáčení pneumatik, traverz stěna, multi-rig a 2,5 metrová stěna na přelezení.  Jdeme tedy na to. Stoupám do vody, studená, pokládám do vody i kolena, studená, lehám si do vody celý, jsem ženou. Doteď proklínám závodníka, který se plazil přede mnou. I šnek by byl rychlejší, ale co, je to Spartan Race! Po proplazení se ledovým potokem a hledání svých ztracených varlat jsem došel k převracení pneumatik. Sem tam, pohodička, tuto překážku dá opravdu každý. Třetí překážka, traverz zeď. Nejlepší způsob jak tuto překážku pokořit je, hrudník přitisknout ke zdi, zatímco nohy budete mít ve stylu Chaplin a pomalu ale jistě budete pomocí rukou ručkovat na konec zdi, kde, při troše štěstí, plácnete do zvonku a můžete se vyhnout třiceti angličákům, což je trest v sérii Spartan Race za neúspěšnou překážku. Poslední dvě překážky do cíle, za chvilku jsem tam, netřeba už se bát. Čeká mě multirig, kombinace rovné železné tyče, přes kterou se poté musíte dostat na zavěšený kruh, poté na další kruh a z toho na jedno a druhé lano a samozřejmě zase zazvonit, to vše bez toho, aniž byste se dotkl země. Tato překážka má více jak 50% neúspěšnosti mezi závodníky, budu mezi nimi také? Tyč jsem přeručkoval raz dva, první kruh, druhý kruh, první lano, druhé lano? Bohužel, druhého lana už jsem se ani nedotkl a spadl jsem. Achjo, dalších 30 angličáků. Celkově jsem měl 90 v tomto závodě. To není špatné. Třicet! zakřičel jsem a běžel na poslední zeď, která stála mezi mnou a modrou medailí. Zeď se mi podařilo překonat hned na první pokus, ovšem s křečí v noze kterou jsem dostal ihned co jsem ze zdi seskočil, oklepal jsem se a do cíle doběhl s úsměvem na rtech a časem 4 hodiny a pár minut. Je to skvělý pocit proběhnout cílovou čárou. Sám sobě jste si dokázal, že dokážete víc, než jste si vůbec myslel.

Pokud proběhnete cílem, můžete na sebe být po právu pyšný. A to ať se jedná o Spartan Sprint nebo o Spartan Beast. Druhý závod za mnou, skvělé! Převlečen s medailí na krku nasedám do auta a jedeme domů. Když jsem psal, že cesta do Koutů byla příjemná, cesta z Koutů byla nepříjemná. Bolest nohou, bolest hlavy a únava přišla skoro ihned. Jediné co mě po cestě domů (kromě medaile, která mi visela na krku) potěšilo, byl ten nejskvělejší párek v rohlíku, který jsem v životě měl! A sakra zasloužený! 🙂
Asi den dva po závodu jsem klasicky nemohl normálně chodit ani vstávat, ale díky bohu, že jsem byl fit a zdravý. I přes ten ledový potok!

Tipy a triky na závody Spartan race najdete v dalším článku! 😉

Cestování z mužského hlediska a seriál Cestování za sportem. Chtěl bych Vám ukázat, že není těžké vycestovat ať už za sportem či za relaxací bez prostředníka. Taková dovolená bude často levnější..

O autorovi Výpis článků Podpořte autora

Napsat komentář