Jak přijít o lásku a nezbláznit se – restart

Jóga pro mne od začátku byla řešením na každý můj problém.
Vždy, když mi bylo psychicky nebo fyzicky špatně dělala jsem jógu – podle náročnosti a mých sil. Začala jsem s power jógou, postupně jsem se dostala až k hatha a restorativní józe. Až do bodu, kdy musím praktikování jógy přerušit. Proč?
Když jsem objevila power jógu, bylo to v půlce léta po mém propadnutí u maturity. Psychicky jsme byla úplně v háji, téměr dva měsíce jsem se nonstop učila a užírala se tou hroznou prohrou. Poprvé v životě jsem zklamala tak výrazně. Na první hodině power jógy, uprostřed léta ve 40 stupních jsem konečně poprvé asi po měsíci a půl znovu zažila dobrý pocit sama ze sebe. Od té doby jsem začala cvičit power jógu každý týden ve studiu, po třech měsících jsem začala dětskou jógu učit v zájmových kroužcích na základní škole. Nastoupila jsem na jazykovku a po jejím skončení jsem se přihlásila na instruktorský kurz v České asociaci dětské jógy.  Zároveň jsem učila dětskou jógu v Energy studiu a nyní učím kombinaci dětské jógy s lezením v Boulder baru.Po celou tuto – období tří let, mi jóga byla záchranou.
Teď Vám povím, jak jsem přišla o jógu.

Od malička jsem byla hnána, abych byla lepší než ten a ten, abych byla chytrá v tom a tom a abych nikoho nezklamala. Což se mi dařilo, až do maturity. Dělala jsem balet, tanečky, házenou – 6 let, taneční, pak SŠ (rozvrh od 8-18) a až potom jógu. Půl roku před maturitou jsem půl roku strávila na gastroenterologii (neúnosné bolesti v oblasti solar plexu), aby mi po všech dostupných vyšetřeních řekli, že to bude asi v hlavě. To jsem jako hrůzu nahánějící vysvětlení odmítla i s prášky na uklidnění, které mi předepsaly. Období po maturitě, bych nazvala vyhořením. Také to bylo mé první období, kdy jsem začala dělat vlastní rozhodnutí a přestala jsem se ohlížet tolik na názory rodičů. Nebyli nadšení ani z jógy ani vegetariánství. Ohledně toho druhého jsme se hádali u každého jídla asi tři měsíce. I když jsem začala žit po svém, z mé výchovy mi v mém mozku zbyl vzorec, který mě hnal a ještě pořád částečně žene ve všem co dělám. Musím být nejlepší, musím vše dělat nejlíp, nejvíc se snažit, abych byla lepší než ostatní.

I jógu jsem tak podvědomě brala, říkám podvědomě protože jsem si to neuvědomovala. Narazila jsem na to až na instruktorském kurzu, kdy mi jedna z našich instruktorek při pozici psa hlavou dolů pochválila provedení pozice, ale poznamenala, že mám úplně ztuhlá ramena, že bych se měla snažit zvolnit – at´už v provedení pozic, tak i v životě.
Vždycky jsem trpěla na velkou bolestivost horních a středních vláken trapézového svalu a občasné bolesti hlavy.. To bylo na podzim 2015, do té doby jsem jela na 1000% procent ve všem co jsem dělala. Instruktorský kurz pro mne byl opravdu velkým probuzením. Během kurzu jsem prodělávala změny nálad a (za co se velice omlouvám) nebyla jsem vždy milá na ostatní budoucí instruktorky. Ty to zvládly ohromně a byly mi oporou, když jsem se na konci, během obhajob úplně složila. /plné fyzické i psychické vyčerpání.

Obhajoby byly těsně po zkouškovém na VOŠ (leden 2016).A já jsem propadala stresu, že se mi to zase nepovede – jako maturita. Největší hrůzu jsem měla z první pomoci, kdy jsem před zkouškou dva týdny nespala, týden jsem ležela na zemi – učila se, jedla a brečela a tři dny před zkouškou mi ztuhl úplně každý sval na krku a šíji (na orl jsem dostala ty samé prášky, jako před třemi lety před maturitou – psychosomatika) a praskla mi cysta – 7cm krve v dutině břišní.. V tomhle stavu jsem byla a pokoušela jsem se o týden po tomhle všem o složení instruktorské zkoušky. Věděla jsem předem, že to je bez šance – byla jsem úplně vyřízená – psychicky i fyzicky. A nedala jsem to. Moje reakce, i když jsem si o tom byla jistá předem byla velice intenzivní. Zklamala jsem – zase – v něčem co miluju. Nenáviděla jsem se. Když se něco kazí, tak pořádně – takže kromě zdraví – psychosomatické problémy a cysty, jsem byla ve velice vysilujícím vztahu, kdy se mě bývalý přítel ani nezeptal jak mi je, když mě k tomu všemu ještě srazilo auto na přechodu (takže naštěstí jen šok).

Od té doby, jsem na každé studiové hodině brečela při relaxaci. Jóga uvolňuje tělo i mysl a pro mne uvolňování mysli bylo a stále je až moc bolestivé. Po dvou měsících, kdy se mé projevy jen zhoršovaly, jsem došla k závěru (s pomocí pár mých známých z jógového světa, kterým jsem se svěřila) že je na čase, abych si dala od jógy pauzu. Už ta myšlenka, mě úplně zdrtila a trvalo mi než jsem ji přijala. Učit můžu, tam nemám čas ani prostor věnovat se sobě a svým myšlenkám a bolestem. Ale cvičit sama a poslouchat své tělo je až moc bolestivé a zdrcující. Mé tělo a mysl, je úplně na dně ze všech nároků okolí, které jsem vzala za své a snažila se ve všem, co jsem dělala na 1000%. Nyní se s jógou loučím na nějaký čas a nastupuje pro mne období fitness, cardia a relaxu. Podle psychoterapeutů, kterým jsem dopodrobna popsala své problémy, se mi v mozku tvoří málo serotoninu (hormon pocitu spokojenosti a štěstí). Sport a hlavně kardio cvičení hladinu serotoninu v mozku zvyšuje, takže na to sázím. Musím se naučit relaxovat a nebrat všechno okolo tak vážně, jinak se zničím. Hledám si psychoterapeuta a dělám si čas na sebe, nebudu se už hnát za „úspěchy a cíli“ alespoň se o to budu snažit. Taky budu dost dohánět školu, protože jsem díky bolesti vaječníku a psychice dost zameškala.Toto všechno jsou aktivity, které mne baví a dělají mi radost. Nic z toho nemusím dělat, nemusím v tom být nejlepší, ale chci dělat, baví mě to. ;
Jaký je můj plán – restart:
Po – pole fitness
Út – instruktorský kurz fitness ve škole
St – učím jógu lezení, kruhový trénink
Čt – plavání ve škole, akrobatická jóga v páru
Ne – plavání wellness – během zkouškového

Nejtěžší otázka za posledních pár měsíců mentoringu a psychologie zdraví ve škole byla:
Co děláš (pro mne  – kromě jógy) co Tě nabíjí energií a dělá šťastnou? Co mě restartuje?
Velmi těžce jsem na to nalézala odpověď.
Takže odpovědí na to, jak přijít o lásku a nezbláznit se (ať už to je jóga nebo partner) je nespoléhat jen na ni, že Vás udělá šťastnými, že Vás zachrání. Štastnými se uděláte jenom vy sami, ostatní lidé za Vás nemohou být štasní ani nejsou zárukou.
Milujte sami sebe, pracujte na sobě, rozšiřujte své obzory (knížky, časopisy, věnujte se různorodým aktivitám, navštěvujte nové akce..). Děláte to pro sebe – věnujte svůj nabitý čas i sami sobě.
Udržujte si víc záchranných kotev, když selže jedna – nepotopí Vás to! 😉
Najděte si i jiné zájmy, než ty čistě fyzického charakteru jakým jsou právě sportovní aktivity. Položte si otázku, co budu dělat – když si zlomím třeba nohu – atletika 3x týdně jde do háje. Co ještě děláte a budete moci s tím pokračovat i se zlomenou nohou – a bude Vám to dělat radost?
Mé návrhy: jazykový kurz, rétorický kurz, kresba a malba, sochařství, kurz vaření, chovatelství…

Zpětně musím říct, že v době kdy jsem psala tento článek jsem se sama už dva měsíce snažila dostat z výše popsaného stavu celkového vyčerpání. V únoru jsem poprvé byla v krizovém centru v Bohnicích, protože jsem už dál nemohla a psycholog mi doporučil, abych se soustředila pouze na to co mi dělá radost. Snažila jsem se řídit jeho radou, ale to co jsem spojovala s radostí byly fyzické výkony a těch jsem nebyla schopna. V období několika měsíců od zkouškového až do května jsem moc často ve škole nebyla, jediné co si pamatuji že jsem dělala pravidelně bylo: čtení seberozvojových knih, učení v Boulder baru a docházka do mentoringového programu za mojí mentorkou/psychoterapeutkou. Na nic jiného jsem neměla sílu..
Stále jsem nebyla schopna si dovolit odpočívat, až jsem se na konci května vrátila na krizové centrum ještě v horším vyčerpaném stavu – nemohla jsem spát a když jsem usnula, tak jsem se ráno necítila ani trochu odpočinutě, bolela mě každé ráno hlava, bolely mě svaly a byla jsem prostě celkově vyčerpaná. Nabídli mi, abych si tam na lůžkovém oddělení na týden odpočinula. Což jsem zamítla (ze strachu, že přece nejsem blázen), dostala jsem antidepresiva a anxyliotika – díky nímž jsem se konečně dobře vyspala, prášky potlačily všechny neodbytné myšlenky, které mi nedovolovaly spát a hlavně mi uvolnily kosterní svalstvo – takže mi ulevily od bolestí zad, šíje a hlavy – které jsem měla úplně ztuhlé ze stresu. Našla jsem si psychoterapeuta a začala sjem docházet na terapie, kde probíráme už pár měsíců můj postoj a nutkání k perfekcionismu, k potřebě se seberealizovat ve fyzicky náročných aktivitách a nejlépe na hranici mých možností – abych z toho cítila potěšení…

Co by Vás mohlo zajímat:
Antidepresiva
Cvičením proti stresu a depresi?
Krize a jak ji řešit
Pomoc, krize, antidepresiva 1.

Dále se inspirujte zde:
Harmonický vztah a sebeláska
Psychologie a sebeláska

Zakladatelka a autorka více jak stovky článků na webu Zdraví posláním (Gastroradar). Masérka v síti Infinit Vysočany – hotel Step. Od ledna 2019 Infinit Holešovice – hotel Absolutum Boutique. Studentka VOŠ oboru wellness a balneo. Ambasadorka destigmatizace duševních onemocnění. Zkušenosti s vedením dětské a rodinné jógy, dramatické výchovy a boulderového lezení pro děti..

O autorovi Výpis článků Podpořte autora

Napsat komentář