V době kdy jsem sama díky pandemii byla bez práce už několik měsíců a zvládala jsem to pořízením si mini botanické zahrady (cca 30 rostlin) a péčí o ně. Jsem současně dospěla k závěru, že není lepší doba než právě nyní (kdy jsem často doma) abychom si s Petrem pořídili pejska. On o tom stejně mluvil už dávno. Hned jsem pomyslela na adopci z útulku, protože mi nic jiného ani smysl nedávalo a stále nedává. A tak jsem začali projíždět stránky útulků a vyhlížet psy, které nás zaujmou. Až jsme se v srpnu 2020 jeli podívat na Bejlyho a při druhé návštěvě ho adoptovali.
Nikdy předtím jsme se nesetkali s týraným, bitým a nesocializovaným psem a už vůbec nás nenapadlo, že si takového pejska nevědomky vybereme jako našeho vůbec prvního psa. A aby toho nebylo málo, tak se o jeho historii dozvíme, až po jeho adopci! Kdyby nám v útulku Bouchalka o jeho minulosti řekli, tak bychom si ho nevzali, protože bychom se pochopitelně báli, že to nemáme šanci zvládnout. Po prvním třech týdnech jsme to však nevzdali a tak si o naší cestě s Bejlíkem můžete přečíst na pokračování.
V tomto článku se dozvíte, na jakých problémech jsme pracovali (pracovat budeme i nadále) a kam jsme se s nimi během pátého a šestého měsíce (prosince 2020 a ledna 2021) posunuli.
S Bejlíkem trénujeme během procházek i doma. Obecně pracujeme na poslouchání povelů, odbourávání strachů a sebeovládání.
